A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Brazílie - Cestopisy

Brazíli - Fortaleza 2004 - den první

Po několika dovolených jsem došla k názoru, že je příšerná škoda něco zažít a nechat si to pro sebe. A proto tady teď přidám svoje zážitky z pobytu v Brazíii - ale tak jako jsem já vše prožívala den po dni, budu zde vkládat také den po dni. Pojďte se mnou do Brazílie!

Brazíli - Fortaleza 2004 - den první

Konečně jsem se dočkala! Je 19.4.2004 a čeká mě druhý let letadlem v životě a rovnou pěkně dlouhý…letošní dovolenou strávím v Brazílii a když už na mém vysněném kontinentu, tak rovnou celých 15 dní. Jediné co mě děsí, je 11 hodin v letadle Dovolenou strávím se dvěma kolegyněmi z práce a vybraly jsme si cestovní kancelář Čedok. Brazílie je novinkou prázdninových cílů českých turistů. Cestovní kanceláře nabízejí tento stát teprve druhým rokem, a proto je i cena zaváděcí a tudíž dostupná. Vybraly jsme si pobytový zájezd ve Fortaleze, protože okruhy po Brazílii jsou už dost finančně náročné. A to nepočítám očkování, které je při cestě do jihoamerického pralesa, povinné. Fortaleza je hlavním městem státu Ceará. V tomto „městečku“ žije oficiálně něco málo přes 2 miliony obyvatel, ale podle státních odhadů jich je kolem 3 milionů, ale není možné je spočítat. Obrovská spousta jich žije v chudinských čtvrtích, slumech, kterým se tady říká favely. Odlet z letiště v Ruzyni máme v 11 hodin dopoledne, časový posun Brazílie oproti ČR je o šest hodin zpět. Takže ačkoli bychom měly v letadle strávit 11 dlouhých hodin, ve Fortaleze bychom měly být v 16 hodin odpoledne. Uvidíme…. Letíme s leteckou společností Travel Service a musím přiznat, že sotva jsme odstartovali, už se těším na přistání. Letadlo z roku jedna dvě, letušky evidentně velice nervózní…naštěstí počasí slušné. Mezipřistání jsme měli naplánované na Tenerife. Letiště a hlavně krátkou přistávací dráhu na Kanárech znám, takže jsem čekala, že to nebude nic příjemného, ale musím se přiznat, že takové přistání jsem ještě nezažila. Měla jsem pocit, že padáme volným pádem rovnou k zemi, neslyšela jsem vlastní sousedy a v hlavě mi praskalo všechno, co mohlo. Myslím, že to, co jsem cítila při tomto přistání je přesně ten pocit, který člověk má při lehké mozkové příhodě. Dva dny jsem měla místo hlavy polepšovnu…. Na letišti nás samozřejmě pustili pouze do tranzitní haly. Na stěnách obrovské nápisy NO SMOKING, u každých dveří bodyguard….ale my jsme byli bojovníci a tím my, myslím téměř celé letadlo. Během několika vteřin se 90% spolucestujících natlačilo k odpadkovým košům a zapalovali cigaretu jednu od druhé. Zaměstanci letiště se nejdřív snažili upozornit, že kouřit zde se nesmí, ale velice rychle rezignovali. To přistání opravdu stálo za cigaretu a představa dalších 7 hodin v letadle a hlavně dalšího sestupu na zem….uznejte sami, že cigareta může pomoct. Na Tenerife jsme strávili hodinu, letadlo doplnilo palivo a my vyrazili přes oceán, přes pověstný Bermudský trojúhelník, do jednoho z největších států Jižní Ameriky. Přistáli jsme ve Fortaleze v 16 hodin místního času, transfer do našeho hotelu Villa Mayor trval pouhou půl hodinku, takže v 16.45 jsme už stáli na recepci malého, ale mile a příjemně vypadajícího hotelu. Klíče od pokoje jsme měly do půl hodiny, ale sotva jsme dorazily k pokoji s našim číslem, jedna z mých kolegyň se beze slova otočila a pádila zpět k recepci, ve tváři výraz lehce rozzuřeného býka. Podotýkám, že neuměla v té době ani slovo anglicky nebo třeba španělsky. Podívala jsem se na dveře a pochopila jsem její rozhodnutí…dveře byly vylomené, zámek chyběl, takže klíče nám byly evidentně k ničemu. V absolutním klidu jsem se uvelebila na svém kufru. Během deseti minut se kolegyně vrátila, usmívala se už z dálky a v ruce držela klíče od úplně jiného pokoje. Nevím, co prováděla na recepci, ale stát na místě recepčního já a vidět její výraz, dobrovolně ji přesunu do jiného hotelu Výsledkem stěhovací anabáze byl pokojíček se třemi postelemi, toaletou, koupelničkou a mini balkonkem. Ale vzhledem k tomu, že jsme chtěly na hotelu trávit stejně jenom minimum času, nevadilo nám to Vybalily jsme si věci a vyrazily na malou obchůzku. Přiznávám, že hlavním cílem bylo jídlo – v hotelu jsme měly pouze placenou snídani. Hotel byl situovaný cca 500m od pláže, ale v městské části. Prokličkovaly jsme uličkami, které vypadaly alespoň trošku civilizovaně a ocitly jsme se na městské pláži IRACEMA. Podél pláže vedla samozřejmě promenáda se spoustou sportovišť (ale nevšimla jsem si, že by každý brazilský kluk měl u nohy fotbalový míč), bazarů, tržišť. Každých pár set metrů to nádherně vonělo ze zahrádek restaurací a pouličních stánků. Všude hrála hudba, mládež tančila na promenádě, dospělí zpívali a bavili se a mezi nimi běhali turisté, kteří se rozhodli během dovolenou věnovat joggingu. Pro večeři jsme se nakonec stavily v místním supermarketu a zbaštily ji na pokoji. Pak už jenom koupel, spánek a sny o této exotické zemi. Kdo ví, co nás čeká……třeba už zítra

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@