A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Brazílie - Cestopisy

Brazílie - Fortaleza 2004 - den druhý

DEN DRUHÝ

Brazílie - Fortaleza 2004 - den druhý

Ráno jsme se probudily horkem….znáte to, takové děsné dusno, propoceni jste sotva pohnete rukou. Obličeje oteklé horkem a dlouhým spánkem po včerejším procestovaném dni. Daly jsme si sprchu a vyrazily na snídani. Snídaně se podávala na hotelové zahradě u bazénu formou švédských stolů. Obhlídla jsem situaci – spousta pečiva, slaného i sladkého, salámy, sýry, vajíčka a hlavně hromada ovoce a zeleniny. Byla jsem spokojená a naložila si na talíř přehnanou ranní dávku (to jsem zjistila, když jsem s námahou do sebe soukala druhou housku a na talíři byly ještě další tři), ale pídila jsem se po svém ranním životabudiči…po kávě. Brazilská káva je ve světě proslulá a tak jsem ji záhy objevila – připravený porcelánový džbán už stál na každém stole a přede všemi tady prohlašuji, že pověst o brazilské kávě není nikterak přehnaná! Je naprosto dokonalá – silná, aromatická, prostě bez chyby!!! Sluníčko dnes dopoledne svítilo pouze sporadicky, takže jsme se vydaly na malý objevný okruh po okolí. Ulice ve Fortaleze jsem položené do pravých úhlů. Prostě celé město je protkané čtverci ulic. Jenom si musíte dávat pozor, kam jdete a hlavně kam odbočíte. Z hlavní třídy plné luxusních a značkových butiků, vás jedna jediná odbočka odvede doprostřed chudinské čtvrti zvané favela. Okamžitě máte okolo sebe spoustu žebrajících a opravdu uboze vypadajících malých dětí a nevraživě si vás prohlížejících dospělých. Mládež na vás kouká nepřítomným pohledem lidí, kteří moc dobře znají chuť levných drog. Ve Fortaleze žije témeř polovina obyvatel ve favelách, ale kolik jich skutečně je, to neví ani vláda, protože není schopna je spočítat. Je to kultura obrovských protikladů – buď máte všechno nebo nic. Taky na ulici nepotkáte ženy s vizáží brazilských modelek – jak nám vysvětlila průvodkyně….pokud máte peníze, žijete si ve své vile za vysokým ostnatým drátem, ven jezdíte pouze taxíkem a obvykle až za večerního šera a příjemného chládku. Nakupujete v obrovských nákupních centrech mimo město, stravujete se v luxusních restauracích a velice důsledně se vyhýbáte místnímu obyvatelstvu a …sluníčku. Světlá kůže je v Brazílii synonymum honorace a vyšší společenské třídy. Čím jste opálenější, tím víc dáváte najevo, že se živíte na ulici, na sluníčku a jste společensky na nižší úrovni. Při našem toulání jsme se opět dostaly i na městskou pláž Iracema blízko našeho hotelu, ale okamžitě nám bylo jasné, že tady se opravdu s oceánem sbližovat nebudeme. Všude bylo plno místních obyvatel s hodně tmavou kůží (to už jsme věděly, co znamená), kteří si nejdřív prohlíželi naše světlé vlasy, moje modré oči a opravdu bledou kůži . Po důkladné prohlídce zevnějšku se však plně soustředili na tašky na našich ramenou a očička jim svítila touhou podívat se na dno našich příručních zavazadel někde v soukromí a rozhodně bez naší přítomnosti a to jsme fakt nechtěly riskovat. Dost rychle jsme se vrátily na hotel a sehnaly naší delegátku s prosbou, aby nám poradila, kde je dobré a alespoň trošku bezpečné koupání. Pláž nám poradila, ale než jsme vyrazily, potřebovala jsem kávu. Tu skvělou brazilskou kávu! Bloudila jsem po hotelu, bloudila jsem okolo bazénu a zoufale jsem hledala. Chvíli mi to trvalo, ale pak jsem uviděla stříbrnou várnici. Rezignovala jsem a doufala, že si dám teda alespoň čaj. U várnice ležela hromada plastových kelímků. Ale pozor…není kelímek jako kelímek. Tohle byl mini kelímek. Naše sklenička na klasického panáka je proti tomuto kelímku obr. Prostě si představte náprstek, který vaše babičky používaly při šití a tomu velikostí odpovídal tento kelímek. Trošku zmateně jsem na kelímek koukala a představovala jsem si, kolikrát si ho budu asi muset načepovat než pocítím, že jsem něco pila. Ale zase jsem se spletla a znovu se poklonila brazilské kávě…..v té várnici nebyl čaj, ale káva. Ale jaká! Z domova jsem zvyklá za den vypít cca půl litru kávy…tady jsem si dala ten malý náprstek kávy a myslela jsem, že mi srdce vyskočí rovnou do bazénu. Silná, ale nikterak hořká káva. Opravdu tady pijí kávu a ne spoustu vody obarvené dohněda jako my…. Delegátka Čedoku nám poradila pláž cca 15 km od hotelu – Praia do Futuro. Měly jsme dvě možnosti, jak se tam dopravit. Jedna možnost byla městskou hromadnou dopravou, která je velice levná, ale cesta právě na tuto pláž vedla místním přístavem, který je prý velice nebezpečný…samozřejmě pro turisty. Mnohokrát se prý stalo, že místní mládež tyto autobusy přepadla, okradla turisty a buďto je pak pustili dál nebo už nedojeli vůbec nikam. Mládež prý krade ne proto, že chtějí ubližovat nebo mají něco proti turistům, ale proto, že je to pro ně nutnost. Většina žije ve favelách a nemají práci. Ani naději na práci. Celé dny trávím couráním po ulicích a v poslední době se hodně rozšířily drogy. Z nudy začnou drogy brát a pak je potřebují, ale jediná možnost jak získat peníze na drogy, je krádež. Další skupina krade proto, aby byli schopni uživit rodinu. A jejich filozofie v podstatě zní: pokud vezmu něco někomu, kdo má peníze a majetek, moc mu neublížím a sobě pomůžu, tak proč to neudělat. Všichni máme mít stejně a v našem světě je něco špatně, protože rovnost neexistuje. Krádeží vlastně pomáhám narovnat systém, nastolit pořádek – tak nějak přemýšlí chudý Brazilec. Taky vám to připadá jako zvrácená teorie? Mně ano, ale když jsem pak po půlnoci při návratu ze skvělé restaurace viděla na ulici ležet na papírových kartonech 16-ti leté kojící matky…..člověk jim začne malinko rozumět a chápat, že v tomhle státě mají před sebou ještě hodně dlouhou cestu. Cestu městkou dopravou na pláž jsme tedy zavrhly. Druhá možnost byl taxík. Stačilo vyjít před hotel a rozhlídnout se…už byl u vás chlap a nabízel vám svoje taxi. Tuhle službu jsme využily. Cesta cca 30km na pláž nás stála každou v přepočtu asi 10Kč (jely jsme tři), takže asi chápete, že jinak jsme už jezdit odmítaly. S taxikářem jsme se seznámily natolik, že nám dal svůj telefon a dělal nám řidiče po celou dobu pobytu. Kouzelné na něm bylo, že anglicky mluvil velmi špatně, ale o to raději. Kvůli obchodu by se klidně rozkrájel, takže udělal opravdu všechno jenom proto, aby nám porozuměl A pochopil nás vždycky… Pláž Praia do Futuro byla nádherná! Čistá, jemný píseček, lehátka a slunečníky v ceně vstupu. Pokud jste si chtěli lehátko posunout o půl metru doleva, okamžitě přiběhl „beach boy“ a šoupnul vás, kam jste chtěli. Neustále procházeli prodavači s kokosovými ořechy, spoustou ovoce a moučníků. Ale taky samozřejmě prodavači brýlí, šperků a jiných cetek. Ale stačilo dělat, že spíte nebo mu rázným gestem naznačit, že nemáte zájem a zmizeli. A oceán? Nádhera. Pravda, není to Středozemní moře – teploučké a klidné. Je to oceán, studený a s obrovskými vlnami, bez vlnolamů. Ale nádherný! Pokud si chcete pořádně zaplavat, na každém hotelu, na každé pláži máte bazén, takže to není problém. Ale s oceánem musíte bojovat, musíte mu ukázat, že vás neporazí, že se ho neleknete. Teprve pak vám otevře svou náruč a bude vás dráždit svými vlnami, bude vás vábit a lákat, ukáže vám svoje tajemství a bohatství.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@